Otázky a odpovědi

Jak dlouho je pacient při infarktu myokardu hospitalizován?

V 70. letech 20. století se infarkt myokardu léčil klidem na lůžku, a to po dobu několika týdnů. Dnes je provedena angioplastika a pacient je v nekomplikovaných případech 1–2 dny monitorován na jednotce intenzivní nebo intermediární péče.

Rehabilitace začíná prakticky od druhého dne. Při nekomplikovaném průběhu se může pacient již 2. den začít pohybovat okolo lůžka a v příštích několika dnech může začít pozvolna s chůzí po schodech.

Po 5–7 dnech od hospitalizace je při nekomplikovaném průběhu nemocný propuštěn do domácího ošetřování. Do zaměstnání se vrací obvykle za dva měsíce, po komplikovaném infarktu individuálně – později, nebo vůbec ne.

Musí brát pacient po infarktu myokardu léky?

Pravidelné užívání léků je po infarktu myokardu zcela nezbytné. Některé z nich jsou doporučeny po určitou dobu, jiné však již napořád.

Nemocný obvykle dostává tyto léky:

  • k zabránění nadměrnému srážení krve:
    • kyselina acetylsalicylová
    • další protidestičkový lék (tikagrelor, prasugrel, či méně často klopidogrel)
  • pro snížení zátěže srdečního svalu:
    • betablokátor
    • ACE-inhibitor
  • ke snížení cholesterolu:
    • statin

Pacient by se měl vždy řídit konkrétním doporučením centra, které výkon provedlo. Předčasné vysazení uvedených léků může vést k opakování infarktu nebo náhlému úmrtí.

U všech nemocných po infarktu, a to bez ohledu na hladinu cholesterolu, je indikována léčba statinem, která snižuje mortalitu během pěti let až o 30 %.

Další léky jsou indikovány podle stupně postižení srdce po infarktu myokardu, obvykle jsou to betablokátory, ACE inhibitory a další.

V případě dalších onemocnění mohou být potřeba i jiné léky (na vysoký krevní tlak apod.).

Měl by pacient po srdečním infarktu změnit svůj životní styl?

Infarkt myokardu je často první manifestací ischemické choroby srdeční a u nemalé části pacientů se přítomnost dalších onemocnění nebo rizikových faktorů zjistí až v nemocnici.

Při ovlivňování změny životního stylu je na prvním místě ukončení kouření. Mortalita nemocných, kteří i po infarktu pokračují v kouření cigaret, je dvojnásobně vyšší než těch, kteří kouřit přestali. Abstinence od kouření je nejúčinnějším opatřením v sekundární prevenci – žádný lék nedokáže snížit mortalitu o 50 %, jak to dokáže přerušení kuřáckého zlozvyku!

Všichni pacienti by měli dodržovat dietu s omezením živočišných tuků a se zvýšeným podílem ovoce a zeleniny. U pacientů obézních je zapotřebí pomocí diety a pohybu zredukovat nadváhu.